Zámek a vinné sklepy Jiřího Lobkowicze
Nad soutokem Labe s Vltavou se nad řekou a svahem porostlým vinicemi rozkládá zámek Mělník, původně hrad nazývaný Pšov. (Poutavé vyprávění o něm sepsal spisovatel Eduard Petiška.) Jméno je odvozeno z názvu slovanského kmene Pšovanů. Dle Kosmovy Kroniky české provdal poslední kníže tohoto kmene Slavibor svou dceru Ludmilu za českého knížete Bořivoje. Dle legend zde pak kněžna Ludmila často pobývala a vychovávala i svého vnuka Václava.
V následujících staletích byl Mělník několikrát v držení manželek českých panovníků – nástupkyň kněžny Ludmily. Na konci 10. století, kdy byl zřejmě původní dřevěný hrad nahrazen kamenným sídlem, panství držela kněžna Emma, manželka Boleslava II., původně západofrancká královna. Tehdy zde byly raženy stříbrné denáry s nápisem „Emma regina – civitas Melnic“; tyto mince jsou nejstarším historickým pramenem o pojmenování tohoto místa jménem Mělník.
Za posledních Přemyslovců ve 13. století došlo k velké gotické výstavbě hradu, kde v této době postupně pobývalo několik českých královen – Kunhuta Štaufská, manželka Václava I., Kunhuta Uherská (Haličská), druhá manželka Přemysla Otakara II., a později Guta Habsburská, první choť Václava II. V dobách sporů s manželem Janem Lucemburským zde v 1. polovině 14. století strávila delší čas Eliška Přemyslovna, která byla Ludmiliným přímým potomkem ve 14. generaci. Poslední manželka Eliščina syna Karla IV., římská císařovna a česká královna Alžběta (Eliška) Pomořanská, na Mělníce pobývala jako vdova a patrně ona nechala postavit hradní kapli, zasvěcenou tehdy sv. Ludvíkovi, dnes sv. Ludmile – ostatně i Alžběta Pomořanská byla pokrevním potomkem sv. Ludmily. Na Mělníce strávila poslední období svého života a zde v roce 1451 zemřela také druhá manželka císaře Zikmunda Lucemburského Barbora Celjská, římská císařovna a česká a uherská královna. Na Mělník se jako královna-vdova uchýlila i druhá manželka Jiřího z Poděbrad Johana z Rožmitálu, která zde zemřela v roce 1475.
Kolem 80. let 15. století došlo k pozdně gotickým úpravám hradu. Po roce 1579 držel Mělník jako léno Rudolfa II. Jiří starší Popel z Lobkowicz a zřejmě tehdy byla provedena sgrafita západního křídla. Za Třicetileté války zámek zpustl; roku 1646 byl zastaven rodu Czerninů z Chudenic, který ho opět upravil k obývání. V roce 1687 Heřman Jakub Czernin zámek od císaře Leopolda I. odkoupil a následně významně přestavěl. Poslední czerninská dědička panství, Marie Ludmila, se roku 1753 provdala za Augusta Antonína Josefa, knížete z Lobkowicz. Od té doby vlastnila mělnická větev rodiny Lobkowiczů zámek až do zestátnění v roce 1948; v roce 1992 jí byl navrácen v restituci. Zámecké interiéry majitelé otvírají k prohlídkám pro veřejnost.
Velmi oblíbené jsou také návštěvy zdejších vinných sklepů a ochutnávky zdejšího vína.
Vinařství má na Mělníce již vice než tisíciletou tradici. Archeologové zjistili, že se v Mělníku pěstovala vinná réva již na úsvitu českých dějin v 9. – 10. století. Podle legendy se o první výsadbu vinic zasloužila kněžna Ludmila za účelem zajištění vína pro mešní účely a pro tentýž účel zde vinnou révu pěstoval i její vnuk Václav. Vinařství významně podporoval Karel IV., který na Mělník dovezl révu z Burgundska, dnešní Rulandské modré, tedy jednu z nejhodnotnějších odrůd.
Tradici pěstování vína na Mělníce dále rozvíjel rod Lobkowiczů. Při sňatku Marie Ludmily Czerninové z Chudenic s Augustem Antonínem Josefem z Lobkowicz v roce 1753 byly věnem čtyři vinice. Rozlohu vinic pak Lobkowiczové rozšiřovali i v 19. a 20. století. Jiří Kristián z Lobkowicz se zasloužil o vybudování vinice sv. Ludmily ve svahu pod zámkem, která je osázena burgundskou révou a dává Mělníku jeho typický vzhled. Další vinice přikoupil Bedřich, kníže z Lobkowicz, který dal také v roce 1909 vybudovat pod nádvořím mělnického zámku nový moderní sklep sv. Josefa a zavedl výrobu šumivého vína, mělnického sektu.
Poté, co byl v roce 1992 majetek vrácen rodu Lobkowiczů, byla tradice mělnického zámeckého vinařství znovu oživena. Nová éra nastala v roce 2009, kdy se po rekonstrukci sklepa sv. Josefa vrátila výroba vína zpět na zámek. Vinice sv. Ludmily byla jako první převedena do systému EKO zemědělství a postupně ji budou následovat další vinice. Hlavní portfolio tvoří známková vína, z nichž nejznámější a tradiční je víno Ludmila – bílé a červené – a sekt Zámek Mělník.
Město
Historie města Mělníka je těsně spjata s dějinami mělnického hradu, dnešního zámku. Nejstarším dochovaným psaným dokumentem, v němž je Mělník zmiňován jako město, je listina krále Přemysla Otakara II. z roku 1274; zakládací listina města se nezachovala. Statut hradu Mělníka jako věna, místa dočasného pobytu či vdovského sídla českých kněžen a královen se později rozšířil i na město – Karel IV. Mělník prohlásil za královské věnné město.
Klíčovou roli v rozvoji města hrálo po staletí pěstování vinné révy. V letech 1911, 1922 a 1933 se poprvé uskutečnily slavnosti vinobraní, od roku 1933 každoroční.
Jednotlivé etapy dějin města nám dodnes připomíná nejen zámek, ale i další cenné památky.
Přímo v sousedství zámku stojí chrám sv. Petra a Pavla, který je dominantou města. V jeho stavbě se spojují prky románského, gotického, renesančního, barokního a historizujícího novorománského slohu. Kostel vznikl pravděpodobně koncem 10. století, kdy kněžna Emma nepochybně chtěla mít u svého nového hradu důstojný stánek boží. První písemné zprávy o kostele jsou z doby prvního českého krále Vratislava I. V roce 1488 byla dle letopočtu na římse dostavěna věž vysoká více než 65,5 metru; její dodnes viditelná cibulovitá báň byla vybudována při opravách po velkém požáru města v roce 1681. Samostatným vchodem je možno sestoupit do krypty kostela, v níž se nachází mělnická kostnice založená v 16. století; její vznik byl zřejmě motivován nedostatečnou kapacitou hřbitova v dobách morových epidemií. Uložené ostatky více než 10 000 zesnulých připomínají pomíjivost lidského života. Kostel je přístupný k bohoslužbám; prohlídky jsou možné na objednávku. Ve vyhrazených časech se pro prohlídku otvírá věž a kostnice.
Další z mělnických kostelů, který se nachází na Pražském předměstí, je zasvěcen sv. Ludmile. Stojí na místě, kde podle pověsti Ludmila na paloučku odpočívala, když jako křesťanka nebyla vpuštěna do tehdy ještě pohanského města. Trávník na tom místě býval potom i v zimě zelený. Kostel, zamýšlený původně jako špitál pro chudé, byl postaven na místě domu, který věnovala městu k jeho výstavbě roku 1583 zdejší měšťanka Ludmila Mettelicová. Kostel byl vysvěcen (už po smrti donátorky) v roce 1585 a jedná se o nejstarší dochovaný svatostánek trvale zasvěcený sv. Ludmile. Kostel sv. Ludmily byl v archivních pramenech veden jako pohřební. Tuto funkci plnil pravděpodobně od svého vzniku až do 70. let 20. století, kdy byly pohřební průvody vypravované odsud na obecní hřbitov sv. Václava zapovězeny. I tento kostel se otvírá věřícím pro bohoslužby.
K mělnické farnosti patří i kostel Čtrnácti sv. pomocníků vybudovaný řádem kapucínů – velmi dobře dochovaný sakrální prostor pozdního baroka. Postaven byl v letech 1752 – 1753 a bratřím sloužil až do násilné likvidace zdejšího kapucínského kláštera v roce 1950. V interiéru najdeme repliky posvátných předmětů spojených již několik staletí s českou lidovou zbožností – kopii Pražského Jezulátka a napodobeninu reliéfu Panny Marie Staroboleslavské. Konají se zde bohoslužby a díky spolupráci mělnické farnosti s Regionálním muzeem Mělník je kostel celoročně přístupný veřejnosti.
Regionální muzeum Mělník, založené již v roce 1888, sídlí od roku 1999 v sousedním objektu – bývalém kapucínském klášteře. Původ stavby sahá do 2. poloviny 14. století. Z pramenů se o ní dovídáme na počátku 16. století, kdy byl jejím majitelem jakýsi Michal pernikář. Později byl dům nazýván dle majitelů Špačkovský, Cyprianovský a Střelcovský. V roce 1742 zakoupil tento dům Ignatius Zebisch (Czebiss, Čebiš). Vdova po něm Terezie Barbora Čebišová jej v roce 1749 odstoupila kapucínům, kteří sem byli uvedeni z roudnického konventu P. Serafinem; tento významný představitel kapucínského řádu byl za svého života třikrát provinciálem a v letech 1754 – 1756 generálem řádu v Římě. Zemřel na Mělníce v roce 1763 a je pochován ve zdejším řádovém kostele, kde odpočívá i donátorka Terezie Čebišová. V roce 1785 za Josefa II. bylo rozhodnuto o zrušení kláštera. Tehdy se za kapucíny postavili purkmistr a městská rada; obrátili se na císaře se žádostí, v níž byly zdůrazněny ty momenty, které panovník požadoval: pastorační činnost, vyučování a služba nemocným. Rozhodnutí o zrušení kláštera bylo nakonec odvoláno a kapucíni mohli ve městě zůstat. Po zrušení kláštera komunistickým režimem v roce 1950 v jeho prostorách našel útočiště výtvarný obor Lidové školy umění a v roce 1999 Okresní muzeum Mělník. V letech 1998 – 1999 proběhla celková rekonstrukce. Návštěvníci v muzeu mohou v současné době shlédnout několik stálých expozic věnovaných historii města, vinařství a lidové architektuře a také sbírku historických kočárků.
Zdroje:
https://www.lobkowicz-melnik.cz/
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/zamek-melnik-a-vinne-sklepy-jiriho-lobkowicze
https://www.historickaslechta.cz/mista/melnik/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Barbora_Celjsk%C3%A1
www.ticmelnik.cz
www.farnostmelnik.cz
https://www.muzeum-melnik.cz/
Jakub Izdný a kol.: Ludmila: kněžna a světice, vydalo Nakladatelství Lidové noviny, 2021
Jak se na místo dostat:
Na kole: Po trase Via Ludmila lze jet od zámku Lobkoviceulicí Palackého podél řeky ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie a dále k pomníku F. Palackého. Pokračovat po modré Poutní cestou Blaník-Říp do Neratovic. Na konci ulice Palackého v Neratovicích vjet po modré na silnici 101 a po cca 130 metrech odbočit doprava do ulice Ostrovní a pokračovat podél řeky po modré k železničnímu přejezdu přes řeku. Za řekou odbočit doleva na cyklotrasu 2.Labská a pokračovat podél řeky asi 2 km po cyklotrase 2.Labská a červené Poutní cestě Blaník-Říp k obci Tuhaň. Před Tuhaní odbočit doprava od řeky a pokračovat po cyklotrase Labská na Větrušičky, přejet silnici č. 9 a pokračovat po cyklotrase Labská směr Kly. Projet obcí Kly k řece a pokračovat stále po cyklotrase 2.Labská podél Labe do Mělníka okolo zdymadla Hadík. V Mělníce – po cyklotrase Labská – Pražská ulice (kostel sv. Ludmily) – nebo podél Labe po zelené na náměstí a k zámku Mělník.
Pěšky: Od zámku Lobkovice můžete jít ulicemi U Topolů a Palackého, vpravo do Mládežnické a znovu vpravo do Ostrovní, dále podél řeky do Neratovic; v Neratovicích přes most a vlevo znovu podél řeky, dále přes Tuhaň, Větrušice a Kly do města Mělník; přes sídliště Slovany, Pražskou ulicí (kostel sv. Ludmily) a dále rovně k zámku. Všechny hlavní mělnické památky se nacházejí v centru města v docházkové vzdálenosti.
Hromadnou dopravou: Mezi Lobkovicemi a Mělníkem existuje autobusové spojení do zastávky Mělník – Fibichova. V Mělníce je autobusové nádraží, na které zajíždějí příměstské i regionální linky. Do Mělníka lze přijet i vlakem.
Individuální dopravou: Po trase Via Ludmila z Lobkovic jeďte na Neratovice a Libiš, za Libiší vpravo směr Lom, dále vlevo po silnici 9 do Mělníka, ve městě směr centrum. Placená parkoviště jsou v blízkosti zámku na náměstí Karla IV., náměstí Míru a v ulici Palackého.