O projektu

Poutní cesta Via Ludmila vzniká v roce 2021 k 1100. výročí mučednické smrti svaté Ludmily, první historicky doložené české kněžny a světice, hlavní patronky českých zemí a manželky prvního historicky doloženého knížete na trůně českých panovníků Bořivoje I. Přemyslovce.

Via Ludmila by měla provázet své poutníky „na věky věkův”. Takovou „dlouhověkost” předpověděla mýtická kněžna Libuše potomstvu svému a bájného zakladatele českého státu Přemysla Oráče, kterého si vybrala za manžela. Dětské pohádky končívají klasickým „ pokud nezemřeli (jako že ne), žijí tam dodnes”. Ano, pokud tady budou potomci sv. Ludmily a Bořivoje z rodu bájných knížat Přemysla a Libuše, bude tady Via Ludmila. Pokud po ní děti, jejich rodiče i prarodiče budou putovat rádi, bude tady „na věky věkův”.

Via Ludmila vede poutníky prostřednictvím genealogických cest potomků sv. Ludmily a Bořivoje staletími – od samého úsvitu českých dějin až do dnešních dní. Jejich současní potomci a budoucí potomci těchto potomků činí Via Ludmilu cestou časově neomezenou, budoucí, věčnou. Svatá Ludmila se stává rodokmenově doložitelnou matkou Evropy.

Via Ludmila bude svou celkovou délkou patřit k těm nejdelším. Kolik je to kilometrů a za jak dlouho je lze absolvovat, není ale dosud přesně známo. Vše bude přesně dopočítáváno postupně po určení a vytyčení dalších a dalších pokračování cesty, až do zatím konečného počtu 33 tras. Rozšiřování se bude pevně řídit podle pořadí rotujících zemí v EU. Po České republice převezme 1.1.2023 předsednictví Švédsko, poté následuje Španělsko, Belgie, Maďarsko, Polsko, Dánsko atd. atd. až k 1.1.2036, kdy na Českou republiku čeká další předsednictví v Evropské unii. Až tehdy se bude moci dopočítat počet kilometrů a určit časová náročnost Via Ludmily.

Via Ludmila vychází z místa úmrtí sv. Ludmily v Tetíně, kde byla zavražděna v noci z 15. na 16.9.921 a z místa jejího posledního odpočinku na Pražském hradě, kam byla uložena svým vnukem sv. Václavem. Proti toku času poté míří do místa kněžnina pravděpodobného rodiště v Mělníku a do jejího a Bořivojova sídla sídla na Levém Hradci. Odtud se opět vrací do Prahy tentokrát na Karlov, kde dal potomek sv. Ludmily v 15. generaci, ke cti svých rodičů a k poctě svého předka ve 20. generaci Karla Velikého vystavět dnešní kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého. Via Ludmila se odtud vydá na cestu do Cách a poté do Bruselu a během této poutě se tak potomci sv. Ludmily (a Bořivoje) stávají současně i potomky Karla Velikého (a jeho manželky Hildegardy).

Cesta je naděje. Poutní cesta Via Ludmila je nadějí mnohého. Nadějí k lepšímu poznání sama sebe a nadějí k získání většího a vřelejšího respektu k jiným a jejich názorům. Nadějí k přesnějšímu nalezení svého místa v „toku času” a k lepšímu pochopení vlastního postavení v historii rodu. Každý z nás je jedním z mnoha suverénních článků stále se doplňujícího řetězu předků a potomků a stále a trvale platí, že „vše co děláme nebo neděláme, musíme ospravedlnit v očích našich předků a v očekávání našich potomků”.

Via Ludmila začíná a zpočátku vede mateřskou zemí sv. Ludmily, ta je pro ní výchozí. Poté se ale díky jejím a Bořivojovým potomkům časově a geograficky rozšíří po celé Evropě a zamíří i do zámoří. Toto její postupné rozšiřování bude dáno pevnými pravidly – časově bude kopírovat rotaci předsednických zemí v Evropské unii (EU). Česká republika bude přebírat své předsednictví 1.7.2022 a k tomuto datu doputuje Via Ludmila do sídla Evropské unie v Bruselu. Symbolicky by měla být tato cesta zahájena 2.4.2022 na pražském Karlově v den 1280. výročí narození prvního středověkého římského císaře Karla I. Velikého 2.dubna roku 742. Na Karlově mu dal jeho potomek a i nástupce na císařském trůně, 11. český král Karel IV. Lucemburský vystavět kostel, i stavebně inspirovaný katedrálou Karla Velikého v jeho sídle v Cáchách (Aachen). Poutní cesta Via Ludmila proto povede do centra současné Evropy v Bruselu přes centrum středověké Evropy v Cáchách.

O základních doprovodných informacích k Via Ludmie

Prostřednictvím rubriky Osobnosti internetového časopisu Historická šlechta může poutník získat informace o postupně doplňovaných potomcích sv. Ludmily. Rychlost doplňování a vzájemné propojování osob, je určeno počtem lidí, kteří rubriku doplňují. Jde o práci náročnou především na přesnost. Nic také nebrání doplňování zajímavých informací k dané osobě z „terénu“, protože místní vždy vědí více. První vstoupení do světa potomků sv. Ludmily je možné z tohoto místa učinit prostřednictvím přímo sv. Ludmily ZDE. První česká kněžna poté „sama“ provede poutníky po stopách svých a Bořivojových potomků. Ke komu až poutník doputuje v danou chvíli, je dáno počtem již doplněných potomků v čase jeho kliknutí.

Prostřednictvím rubriky Místa internetového časopisu Historická šlechta může poutník získat informace o postupně doplňovaných lokalitách spojených se sv. Ludmilou a jejími potomky. K hledanému místu se odtud se poutník dostane pomocí abecedy. Informace o dvou základních lokalitách spojených s osobou sv. Ludmily – místem jejího pravděpodobného narození Mělníkem jsou ZDE a informace o Tetíně, místu jejího úmrtí ZDE. Opět platí, že místa jsou doplňována postupně a i zde jsou vítané informace z „terénu“. O dané lokalitě a jejímu případnému propojení s potomky sv. Ludmily opět nejvíce vědí místní.

Prostřednictvím rubriky Rodokmeny internetového časopisu Historická šlechta může poutník otevřít zatím několik prvních rodokmenů společných potomků sv. Ludmily a Bořivoje I. a také „otce Evropy“ Karla Velikého. Rodokmeny přibývají nejpomaleji, protože jejich tvorba je složitější a pracnější a je spojena nejen s hledáním a ověřováním jednotlivých členů rodokmenu, ale i s nalezením té nejkratší rodokmenové cesty od zmíněných předků k právě hledanému rodu a jejímu konkrétnímu členu. Díky tomu i poutník zjistí, kdo je z daného rodu tím prvním potomkem sv. Ludmily, Bořivoje I. a Karla Velikého. Srozumitelněji si to lze ukázat na rodokmenu majitele mělnického zámku Jiřího Lobkowicze, který stojí na místě pravděpodobného narození Ludmily Pšovské (sv. Ludmily). Jiří princ Lobkowicz je podle rodokmenu potomkem sv. Ludmily a Bořivoje I. Přemyslovce v 33. generaci a Karla Velikého v 36. generaci. První člen z rodu, který byl potomkem zmíněných předků, je ale už Ferdinand August kníže Lobkowicz a to v 25. resp. 30. generaci. Potomky výše zmíněných jsou poté už všichni potomci Ferdinanda Augusta až do současnosti. Příslušný rodokmen je ZDE.